Máte zahrádku se stromy a začalo pro Vás období únavného a nekonečného boje s listím? Co shrabete, to se zanedlouho na trávníku objeví zas. Už aby to všechno opadalo a byl klid! A víte, co se stane, když se tam to listí nechá?

Ze života stromu

S podzimem přichází doba, kdy se mnozí živočichové připravují k zimnímu spánku. Hledají si své úkryty, chystají pelíšky a zazimovávají se. A jak to mají rostliny? Spousta trvalek to dělá podobně. Stahují se pod zem a všechna jejich vitalita přežívá v kořenech, ze kterých na jaře vyraší nové listy a květy, aby nám dělaly radost po celou další sezónu.

Stromy se nikam nestáhnou a jediné, co pro sebe mohou udělat, je, že si v období před vegetačním klidem nachystají svůj pelíšek. Jak? Shodí listí! Ano, to zahrádkáři tolik nenáviděné listí, které se válí všude. Jenomže v přírodě se nic neděje jen tak. Není to zlomyslnost stromů, není to nic proti nám.

No jo, ale co ty choroby?

Pokud se obáváte chorob, mám pro Vás příběh o jabloni:

Když jsme koupili naši zahradu, byl podzim. Zahrada byla několik let opuštěná a ponechaná rukám přírody napospas. Na pozemku jsme měli celkem sedm ovocných stromů v různém stavu, z nichž tři jsou dodnes životaschopné. Nejlépe si vedla stará jabloň, která dodnes plodí krásná šťavnatá a sladká jablka.

Vybavuju si, jak jsem se tehdy brodila spadanými jablky, která se válela pod tímto stromem a celkem neutěšeně si tam hnila. Jablka, která jsme ještě stihli sklidit, byla výtečná, i když trochu menšího vzrůstu a sem tam strupovitá. Léta pod jabloní nikdo nic nehrabal, dokonce i ta jablka tam hnila roky, a přesto jabloň dávala dobré plody. Po prořezání, které bylo nutné, se vytratila i většina strupovitosti a plody jsou větší a kvalitnější.

Co tím chci říct? Mně to dává odpověď na otázku, zda je opravdu nutné hrabat listí. A odpovídám, že není. Nutné ale je přemýšlet o tom v širších souvislostech. Kromě toho, že na té zahradě nikdo nic nehrabal, tak tam taky nikdo nic nestříkal, uměle nehnojil a předpokládám, že zahrada žila celkem rušným společenskohmyzím životem.

Vytvořila se tam jakási rovnováha a celé se to udrželo bez zásahu člověka. S hubením různých škůdců a hnojením umělými preparáty z různých marketů, ať chceme nebo ne, hubíme také predátory a vytváříme nerovnováhu, která se zákonitě někde projeví. Je to otázka celkového přístupu k Vašemu pozemku, který máte to štěstí obhospodařovat.

Ale co můj trávník?

Je jasné, že pro spoustu zahrádkářů je listí na trávníku nepřijatelné a je nutné si položit otázku ‚Proč?‘. Proč potřebuji perfektně uklizený trávník? Mám obavu z kritického oka sousedů? Nebo se bojím dělat věci jinak? Opravdu chci trávit čas hrabáním a péčí o něco tak nepřirozeného, jako je dobře střižený trávník, a bojovat s něčím tak přirozeným, jako je spadané listí? Je to velké téma a stojí za to si pravdivě odpovědět nebo se nad tím alespoň zamyslet.

Pokud se svého trávníku a celkem náročné péče o něj do budoucna nechcete vzdát, máte tyto možnosti:

Velké pytle napěchované listím stojící před zahradou pro mě varianta nejsou, já bych se tak cenného materiálu dobrovolně prostě nevzdala, o ekologické zátěži nemluvě.

Zamulčovat? Co to je?

O mých začátcích s mulčováním, a proč to vlastně dělat, se dočtete v článku ZDE>>.

A až si ho přečtete, běžte se podívat do lesa! My už tam byli…. 🙂

Vidíte to? A cítíte? Tu voňavou a kyprou půdu plnou živin! Do lesa nikdo nechodí hrabat listí a rozhazovat kompost, a přece tam stromy mají všechno, co potřebují.

A ty tři důvody, proč s listím nic nedělat?

Vše již bylo řečeno a tady jsou:

Pokud máte pochybnosti nebo jen obavy, že byste mohli něco pokazit, zkuste si to třeba na menším kousku Vaší zahrady a dovolte si tam „neuklidit“. Na jaře uvidíte, že se vůbec nic špatného nestalo.