Víš, co je to mulč, holčičko?

Chcete vědět, jak jsem začala s mulčováním? No, jestli se chcete zasmát, tak já vám to teda prozradím. Moje cesta byla celkem trnitá, lemovaná spoustou omylů a nepochopením.

Proč jsem se rozhodla zakrývat půdu

V prvních letech mých pěstitelských snah byla suchá a velmi teplá léta. Už jsem měla leccos načteno a o mulčování neboli zakrývání půdy organickou hmotou jsem měla povědomí. Dokonce jsem od počátku existence našeho prvního záhonu v zimě mulčovala listím, protože ho tehdy bylo hodně, ale dál jsem tomu svoji pozornost nevěnovala.

Ten moment nastal právě v jednom parném dni, kdy jsem šla zalít kopřivovou jíchou cukety a všimla si, že půda je tvrdá jako beton. Jícha na tom betonovém škraloupu udělala celkem pěknou loužičku, jak nebyla schopná vpít se do půdy. Vzpomněla jsem si na krásně kyprou půdu, kterou jsem na jaře objevila pod zbytky listnatého mulče, a došlo mi, že s tím chci něco dělat.

Listí koncem léta k dispozici ještě nebylo, tak jsem na záhon párkrát rozházela posekanou a zavadlou trávu, párkrát jsem si někde obstarala hromádku slámy, ale dlouho jsem si s tím nevystačila. To léto jsem už nějak přečkala a na podzim jsem začala plánovat svoji první mulčovací sezónu.

Víš, co je to mulč, holčičko?

Začala to tím, že jsem se zjara osmělila a v místní hospůdce jsem zahlásila, že potřebuju slámu. Vzhledem k tomu, že náš pozemek se nachází v zemědělské oblasti a že téměř všichni přítomní byli zemědělci, našla se dobrá duše, která mi dovolila vytahat si slámu z balíků, které byly naskládány u místního kravína.

Bohužel jsem se však nevyhnula otázkám, k čemu že tu slámu potřebuju. K mulčování přece! „A víš, co je to mulč?“ zněla odpověď. Následovala krátká přednáška, ze které jsem si nic neodnesla, jen jsem tak nějak pochopila, že zemědělci také mulčují, ale úplně jinak, než jak jsem to měla v plánu já. A taky jsem se cítila jako malá holka, když ji zkouší u tabule.

Nikdy jsem se nesnažila vymlouvat místním starousedlíkům jejich dlouhými léty prověřované postupy, protože zaprvé to nemám zapotřebí a zadruhé k tomu, co umí, chovám opravdu velkou úctu. A tak jsem ty informace tak nějak odkývala a snažila jsem se to dál nerozmazávat. Stejně si to nakonec udělám po svém! Dotyčný prohlásil, že dřív taky experimentoval, čímž se to naštěstí celé uzavřelo.

Když sláma čouhá z plotu….

Nicméně vytahávat slámu na všechny záhony by znamenalo jezdit půl dne sem a tam s kolečkem po vesnici několikrát za sezónu, a tak jsem nakonec vyslala rychlou spojku – manžela, který  domluvil s tou samou dobrou duší přivezení celého balíku slámy.

Dodnes mám podezření, že se tím tenkrát bavila celá vesnice. Ale tím to teprve začalo. Ten rok jsem se rozhodla zrealizovat živý plot a vysazovala jsem ovocné keře a různé trvalky právě k plotu, okolo kterého čas od času někdo z místních projde. Od těchto keříků se táhly další nově založené záhony kompletně zamulčované kartony a slámou, takže naše zahrada vypadala jako jedna velká kupa slámy.

A tak se několikrát stalo, že se místní ptali mého muže (!), k čemu že tam má tu slámu. A on jim s úsměvem odpovídal, že je manželky. Byla jsem tehdy velmi vděčná, že manželky už se na to nikdo neptal a myslím, že během sezóny jsme si všichni tak nějak zvykli. Oni na slámu, já na zvídavé pohledy. Prostě po naší zahradě čas od času běhá nějaký pošuk se slámou a rozhazuje ji všude kolem. No a co?

…a jste jediní, kdo to tak má!

Kdybyste se mě zeptali, co je z počátku na mulčování nejtěžší, tak vám odpovím: být jiný! V podstatě jde o to, jestli jste ochotní být trochu za exota u lidí, kteří nejsou nakloněni odlišným postupům, než které běžně vídáte za ploty zahrádek, a zda máte chuť a odvahu si své postupy obhájit ne před nimi, ale sami před sebou. A to lze jediným způsobem, totiž že tomu, co děláte, budete věřit. No a v začátcích je to celkem těžké…

Nemůžete říct, že to funguje, protože jste si to sami ještě neověřili, a můžete tak maximálně máchat publikacemi, ve kterých se mulčování vychvaluje. Navíc stačí, abyste slámy dali menší množství, než je potřeba, a ono vám to fungovat opravdu nebude. Vím, o čem mluvím 🙂

Lidé často dělají některé věci jen proto, že je tak dělají i ostatní. Jenomže ne každá cesta, která je dobře vyšlapaná, je ta správná. Takže k té ochotě být jiný bych přidala ještě celý kotel trpělivosti a jednu fůru sebevědomí a víry, že vše se v dobré obrátí.

Rada na závěr

Buďte zvídaví a hraví, zkoušejte a hledejte postupy, které jsou dobré právě pro vás.
A mulčujte! A až tomu propadnete jako já, předávejte to dál jako pochodeň!

Jsem v tom s vámi!