Dnes začíná meteorologické jaro. Venku je zataženo a chladno a jen těžko si v myšlenkách představuji naši rozkvetlou předzahrádku a voňavé rostliny. Chaloupku máme v rekonstrukci, a tam, kde chci mít bylinkový záhon, ještě stále leží hromada písku a štěrku. Ale jsem klidná, protože mám plán a do května všechno zvládnu. A co vy?

Jestli se nějak dají využít tři týdny březnové karantény, je to právě plánování zahrádky a třeba bylinkového záhonu. Je to prvek nejen užitkový, ale také vysoce estetický, neboť většina bylinek krásně kvete.

A kde vezmete bylinky?

Existuje několik variant, jak se k bylinkám dostat, a je nejvyšší čas, abyste se
pro některou z nich rozhodli.

Jaké jsou dva nejčastější způsoby?

Výsev

Výsev neboli pěstování bylinek od semínka je asi nejnáročnější metoda vzhledem k tomu, že o drobná semínka i semenáčky, které z nich vyrostou, se musíte zpočátku pravidelně starat. Některé bylinky snadno klíčí i rostou, ale u některých je to přesně naopak a výsledek je značně nejistý.

Na druhou stranu na trhu je oproti vzrostlým sazenicím v semínkách větší výběr, takže pokud budete toužit po nějakém speciálním kultivaru některé z bylinek, pravděpodobně seženete snáz semínka než předpěstovanou rostlinu.

Koupě sazenice

Koupě je naopak velmi snadný způsob, jak si bezpracně rostliny pořídit, a navíc, pokud nestihnete výsadbu během května, většinou máte možnost rostliny dokoupit i později.

Velkou nevýhodou jsou ale náklady na zakoupení bylinek. Jedna rostlina vyjde stejně nebo někdy i dráž, než zakoupení pytlíčku se semínky, ze kterých si můžete vypěstovat rostlinek mnohem víc.

Další rozhodovací kritérium může být ekologické. Nikdy totiž nevíte, čím byly mladé rostliny ošetřeny a co si tak do zahrádky zcela neúmyslně přinášíte. Velké hobbymarkety nabízejí spoustu krásně kvetoucích a dobře vypadajících rostlin, které se pěstují ve velkých sklenících, kde mohlo dojít k ošetření pesticidy. Proto, pokud se rozhodnete pro nákup bylinek, doporučuji malé místní zahradnictví nebo nějaký ověřený zdroj chemicky neošetřovaných rostlin.

No a poslední nevýhodou, pokud se spoléháte na zakoupené rostliny, je již zmíněný fakt, že máte značně omezený výběr, co se druhů a kultivarů různých bylinek týče. Ostatně toto se netýká jen bylin, ale i nabídky ostatních jednoletých a vytrvalých rostlin a veškeré předpěstované zeleniny.

Další možnosti? Pozvěte souseda na kávu…

Pokud se rozhodnete pro výsadbu některé z vytrvalých bylinek, a já to vřele doporučuji, další variantou je sehnat někoho, kdo už danou bylinku vlastní. Můžete totiž využít tzv. vegetativního množení a zcela zdarma nebo za posezení u dobré kávy získat část rostliny pro sebe.

Nejprve si ujasněme způsoby, kterými se rostliny mohou množit:

• Generativní množení – provádí se výsevem semínek; jedná se o pohlavní způsob rozmnožování, kdy se po vzájemném opylení dvou rostlin zkombinují geny rodičů, a ze semínka vznikne jedinec s trochu odlišnými vlastnostmi
• Vegetativní množení – provádí se namnožením části rostliny; jedná se o nepohlavní rozmnožování (je to vlastně klonování rostlin), kdy se nechá zakořenit část mateční (původní) rostliny a vznikne tak identický jedinec, který má stejné vlastnosti jako původní rostlina

Tři nejčastější způsoby vegetativního množení

Dělení trsů

Takto můžete množit bylinky vytvářející trsy. Je to výhodné nejen pro nově obdarovaného pěstitele, ale i pro dárce, neboť rozdělením trsu se jeho bylinka zmladí a udrží si tak svoji vitalitu.

Provádí se na jaře nebo na podzim, kdy se rýčem (případně rycími vidlemi) opatrně vyryje trs bylinky. Pokud má jemná kořenová vlákna, stačí jemně rozdělit rukama, v případě silnějších kořenů je rozdělte nožem. U trsů se silnějšími kořeny můžete část rostliny takzvaně odkopnout. Rýčem zajedete do trsu a i s kořenových balem část vyndáte a přesadíte. U mateřské rostliny doplníte zeminu. Každý vzniklý trs by měl mít alespoň tři zdravé výhony.

Řízkování

Během pozdního léta odřízneme nekvetoucí vrcholy výhonků o délce cca 10 cm pod uzlinou (nebo tak, aby měly pět až sedm listových uzlin, tj. místo, kde se listy tvoří). Spodní část stonku zbavíme listů a šikmo seřízneme čistým a ostrým nožem. Na vrcholku řízku vám tedy zbyde jen několik listů. Řízek zapíchneme na několik centimetrů do připravené odlehčené zeminy (můžete vytvořit smícháním kompostu s pískem nebo perlitem), kterou udržujeme vlhkou.

K rychlejšímu zakořenění můžete použít stimulátor, ale já řízkuju bez něj a zatím se vše uchytilo. Na světlém a teplém místě vám řízky během několika týdnů zakoření.

Hřížení

Hřížení můžete využít u bylinek keřovitého vzrůstu, kdy jednoletou větvičku nebo výhonek neoddělujete od mateřské rostliny ihned, ale vložíte ho do půdy, přičemž jeho vrcholek necháte nad zemí. Až výhon dobře zakoření, můžete jej od matečnice odstřihnout a zasadit.

Množte vegetativně i bez souseda

Pokud nemáte vhodnou osobu, od které byste mohli nařízkovat nebo oddělit nějakou tu bylinku, využijete tyto metody pro příští sezónu. Letos si můžete vysadit od každé bylinky jednu a během léta některé nařízkovat (touto metodou můžete získat celkem hodně nových rostlin) nebo u některých příští jaro rozdělit trs a rozesadit.

A někdy to bude úplně bez práce…

Také se vám bude stávat, že některé bylinky budete nacházet vysemeněné na různých místech své zahrady. Pokud semenáčky rozeznáte, můžete je opatrně vyrýpnout i s hlínou, přemístit do květináčků a rozpěstovat (viz foto dole) nebo umístit na bylinkový záhon.

Během dvou let můžete mít záhon zarostlý vytrvalými bylinami, a pokud dobře zvolíte, které to budou, budete moct věnovat více času jejich zpracování než samotné péči o ně. Bylinky by měly být důležitou součástí nejen vaší kuchyně, ale i lékárničky. Věřím, že s jejich postupným pěstováním propadnete nejen jejich vůni a chuti, ale i léčivým účinkům, tak jako jsem propadla já.

A je to krásný propad….  🙂

Foto: Ani ne roční semenáčky vyrostlé ze samovolně vysemeněných rostlin odebrané a přesazené během léta, obrázek je z února následujícího roku. Vlevo levandule, uprostřed tymián, vpravo meduňka (na ní je vidět, jak krásně se umí rozrůstat).