Úprava okolí domu aneb recyklace pěkně od podlahy

Došly nám prachy, ale naštěstí nedošly nápady a kreativita, a tak je stále z čeho budovat. Asi tak nějak bych nazvala situaci kolem našeho domu a zahrady. O prvních krocích, které můžete udělat na své zahradě ještě před rekonstrukcí domu, už jsem se na svém blogu zmínila, ale co když už rekonstrukce běží a nebere konce? A co s rozbombardovaným zápražím?

V okolí domu se válí zbytky různého materiálu, jako jsou odřezky podlahových palubek, půdovky (takové ty placaté čtvercové cihly), před domem celkem bezútěšně už rok čeká hromada hlíny, která zbyla po výkopu septiku a o kráse prostředí se nedá mluvit ani trochu…

Když se malý projekt zvrhne

Potřebovali jsme vyprázdnit rozpadající se dřevník, který budeme muset co nejdříve strhnout, než se působením gravitace strhne sám. A tak jsme se rozhodli využít překážející zbytky podlahových palubek na vybudování vyvýšených záhonů.

Abychom mohli záhony umístit k jižní straně domu, kde je nejvíce slunce, bylo potřeba pořešit nějak zápraží kolem chalupy. Na podzim se v těch místech dělal výkop na vodu, původní nevzhledné betonové zápraží zmizelo a okolí domu naši milí sousedé nazývali tankodromem. Máme milé sousedy 🙂

Zaházíme ho tedy alespoň hlínou a srovnáme, řekli jsme si. No jo, hlína… Nic moc povrch před chalupu, když se vám pak písek i bláto po každém dešti nastěhují do domu. Takže následnost prací byla nakonec následující:

• Proházet hlínu, zarovnat terén, položit půdovky kam vystačí, poshánět další půdovky (nejlépe za odvoz) a dojet s nimi až k „chodníčku“, který tam ještě není a povede k brance.
• Vybudovat dřevěné vyvýšené záhony
• Vhodně je instalovat k domu
• Naplnit záhony kvalitním materiálem
• U dvou největších vyřešit zavlažování zahradní OLLOU

Půdovka čtyřikrát jinak

Podle mě bylo srovnání terénu asi to nejjednodušší, i když možná že můj muž by na to měl jiný názor, protože přesívání hlíny měl na starost on (a výjimečně nejmladší dcera, která naše práce se svým krásným holčičím růžovým pidirýčem příliš neurychlovala) 🙂

Cihlovou dlažbu alias půdovky, které jsme koupili před lety i s chalupou, jsme museli dočistit a bohužel i trochu vytřídit, protože co půdovka, trochu jiný rozměr i tloušťka. Tento ručně vyráběný poklad se kdysi využíval k dláždění podkrovních prostor a nezřídka kdy je můžete vidět položené i kolem kamen.

Ze svých vlastních zdrojů jsme vydláždili asi třetinu zápraží a nastalo tak úporné hledání zdrojů nových. Tuto etapu zkrátím: další várku jsme si dovezli z Kutné hory (za odvoz) a díky bohu půdovky měly stejné rozměry jako ty naše a vystačily na další třetinu zápraží. Na poslední třetinu jsme dovezli půdovky z Terezína (též za odvoz; ty by asi mohly vyprávět….), a ty už byly o dost větší a tlustší. Evidentně z kvalitní cihelny, ale rozměrově absolutně nesourodé s předešlou pokládkou. To samé jsme museli řešit při poslední dovezené várce z Dejvic, kterou jsme se rozhodli upotřebit na provizorní terasu, mohu-li to tak vůbec nazvat.

Dříve bych kvůli tomu asi nespala a při každé cestě kolem domu bych pozorovala, jak to vůbec nelícuje, ale vědomí, že je to jen provizorní a zadarmo, a fakt, že už asi trochu stárnu a umím slevit ze svých estetických nároků, nakonec vedly k tomu, že jsem místo 4 kusů vedle sebe navázala třemi kusy a půl, a přesto jsem ještě tutéž noc usnula s klidným svědomím a spala jako dřevo.

Zbývalo ještě vyřešit schod na konci zápraží, na který jsme použili zbylý kus ytongu ze stavby. Ten jsem z přední strany obložila odřezky z obkladaček a vznikla tak jakási pruhovaná mozaika.

Poslední fází byla terasa, a protože půdovky byly naopak menší než všechny předešlé, položili jsme je nakoso, aby to alespoň trochu vypadalo. Posledním a jediným momentem, kdy jsme do dlažby něco málo investovali, byl zásypový písek, který vyplnil spáry a pokládku půdovek ještě trochu zpevnil.

Kutilova Pandořina skříňka aneb butanový hořák v akci

Před lety (resp. na své první mateřské) jsem se bavila výrobou šperků. Začalo to korálkováním, pokračovalo šitými šperky a v poslední fázi jsem vinula skleněné perle a vypalovala stříbro. Z těchto dob mi zbyla spousta různého materiálu a pomůcek, pro které můj jinak velmi tolerantní manžel nemá velké pochopení. Já ho naopak chápu, protože ty věci roky leží ve stodole a on má pocit, že už je nikdy nepoužiju.

Jak to souvisí s budováním vyvýšených záhonů? Velmi! Obzvlášť, když víte, že v jedné z krabic máte butanový hořák a jakoby náhodou si asi dva dny před započetím akce záhony přečtete článek o opalování dřeva.

A tak, když jsem v průběhu montáže dřevěných záhonů ze zbytků podlahových palubek začala řešit, jak by to mělo vypadat, aby záhony byly pěkné a jak ošetřit dřevo, vyšlo mi opalování dřeva jako nejlepší varianta, protože:

• dobře vypadá
• dřevo je chráněno proti vnějším vlivům a prodlužuje se tak jeho životnost
• není potřeba žádný nátěr a tudíž žádná investice (no dobře, spotřebovala jsem plyn do zapalovače v hodnotě 80 Kč)
• dřevo je méně nasákavé, drží tak svůj tvar a nekroutí se
• ohořelá vrstva je méně náchylná ke vznícení, takže je menší pravděpodobnost požáru

První záhon už byl smontovaný, když padlo rozhodnutí ho opálit, ale ničemu to nevadilo a mít lepší hořák, práce by šla dobře od ruky. Musím říct, že mě to bavilo. Nakonec jsme kromě dvou plánovaných záhonů využili konstrukci pařeniště, kterou jsem také opálila včetně starého okna (to potřebovalo ještě obrousit a sundat tak barevný nátěr).

Tři záhony pro Popelku a kamení místo hrachu

Záhony jsme umístili intuitivně podle tvaru a zároveň s ohledem na zastínění domu, takže před stěnu domu přišli dva vysoké (cca 54 cm) a pod okno nízký určený pro meloun, který se bude celou sezónu plazit po záhonu a nebude stínit. K tomu největšímu jsme vyrobili treláž ze zbytků latí a mřížky. Kromě toho, že bude oporou pro okurku, zastíní alespoň částečně plánované posezení. Zkrátka za okurkou bude pěkná zašívárna a treláž má v tu chvíli dvě funkce najednou (všimněte si využití permakulturního principu multifunkčnosti).

S tím souvisí i řešení prostoru mezi záhony, který jsem se nakonec rozhodla vysypat kamením. Znamenalo to ponořit se do jedné z hromad vykopané hlíny, zahrát si na Popelku a vytahat z ní dostatečné množství kamení, které se stalo jakýmsi mulčem, v létě bude zadržovat teplo a opět – kromě optimalizace okrajů tu dochází k recyklaci materiálu v praxi.

A protože mě už svrběly ruce a zatoužila jsem sázet, využila jsem kamennou plochu a umístila na ni samozavlažovací květináč, v němž se usadila přebytečná sazenice rajčete, kterou bych asi jinak poslala o dům dál.

Plním, plníš, plníme…. ale čím?

Jednou z celkem důležitých a často podceňovaných fází je naplnění vyvýšených záhonů organickým materiálem. Potíž totiž může nastat ve chvíli, kdy ho nemáte dostatek. Ono se to nezdá, ale v takových záhonech zahučí nějaký ten metrák kompostu, ani nevíte jak.

Plodová zelenina, pro kterou jsem záhony budovala, je velmi „žravá“, a tak jsme vyprázdnili skoro celé jedno silo kompostéru (o velikosti 120x120cm). Veškerý použitý materiál jsme umístili podle zásad zakládání vyvýšených záhonů (vložím co nejdříve), dále jsme použili vrstvu kartonu jako mulč, který má zabránit prorůstání případného plevele a vrchní část tvoří propařený kompost.

Poslední vrstvu bude tvořit štěpka, aby udržela co nejvíc vláhy, nicméně zatím jsem ji nedala, protože počasí není tak horké a hlavně – stěpka mi došla.

Bohužel v našem kompostu jsem našla i několik slimáků, ale snažila jsem se jich co nejvíc odhalit a odebrat a doufám, že se to podařilo. Rostliny jsou zatím celé a škody nulové.

Samozavlažování aneb investice, která se vyplatí

Peníze se mají točit, říká se. A protože to až teď bylo za pár korun (čas jsou taky peníze, víme, ale pokud mě tvoření baví, beru to jako investici do sebe sama), rozhodla jsem se ušetřit si nervy se zaléváním (obzvlášť když tu nejsem) a trochu té vody a pořídit rostlinkám samozavlažovací zahradní OLLU.

Rostlina si pomocí svých kořenů, které dokážou vodu „najít“, odčerpá jen tolik vody, kolik potřebuje a kdy potřebuje, čímž se zvyšuje i efektivita zavlažování a snižuje spotřeba vody.

Metoda zavlažování pomocí této keramické nádoby je stará přes 2000 let. Neglazovaná porézní nádoba se naplní vodou a rostliny vysazené v její blízkosti jsou zavlažovány pomocí kapilárního vzlínání. Rostlina si pomocí svých kořenů, které dokážou vodu „najít“, odčerpá jen tolik vody, kolik potřebuje a kdy potřebuje, čímž se zvyšuje i efektivita zavlažování a snižuje spotřeba vody. Tolik teorie, kterou v této sezóně konečně vyzkouším v praxi.

Nádoby lze vyrobit i za pomoci hliněných květináčů, nicméně úprava prostoru kolem domu a výroba vyvýšených záhonů mi zabrala tolik času, že na další kutilský počin už nezbyl čas. Ale kdo ví, možná se k němu velmi brzo vrátím a podám hlášení včetně návodu, jak na to.

Výhody versus nevýhody vyvýšených záhonů

Na závěr bych chtěla zmínit, proč jsem se vlastně rozhodla vybudovat kolem domu vyvýšené záhony a v čem vidím jejich přínos, ale i nevýhodu:

• maximální využití slunečního svitu a tepla

Vyvýšené záhony mohou řešit situaci, kdy potřebujete pěstovat na místě, kam se klasické záhony nehodí nebo kdy potřebujete zajistit ideální podmínky, které jinde na pozemku nemáte. Já jsem umístěním záhonů k jižní straně domu získala možnost na nejvíce a nejdéle osluněné části pozemku pěstovat plodovou zeleninu, která má dlouhou vegetační dobu a velké nároky na slunce. Zároveň dům včetně okolní dlažby zadržují teplo a vzniká zde mikroklima, které rostliny mohou využít ve svůj prospěch.

• ochrana před slimáky

Záhony je pro slimáky komplikovanější překonat, navíc u našeho domu se téměř nevyskytují, protože se jim tu nejspíš díky teplu a suchu nelíbí. Pokud by s nimi nějaký problém nastal, dají se záhony upravit tak, aby se do nich slimáci nedostali.

• kuchyňská zahrada na dosah

Umístění záhonů je příjemné i z hlediska sklízení plodů, pro které nemusím chodit přes celou zahradu a vše mám na dosah ruky. Zároveň si lépe všimnu případných škůdců a zavčasu mohu řešit jejich likvidaci.

• náročnost vybudování

pokud bych měla záhonoviště celý den osluněné, je otázkou, zda bych k budování vyvýšených záhonů přistoupila. Pěstování v půdě považuji stále za nejlepší a nejjednodušší způsob. Založení vyvýšeného záhonu je náročnější na čas i materiál.

• vysychání a větší potřeba zálivky

Toto považuji za největší nevýhodu vyvýšených záhonů. Jejich snadné vysychání a nutnost častější nebo větší zálivky může být pro víkendovou zahradu zásadním důvodem, proč vyvýšené záhony nebudovat. Já jsem se tuto nevýhodu rozhodla zmírnit instalací hliněných nádob, která by mohla dostatečnou zálivku zajistit i za mé nepřítomnosti.

Vše je otázka kompromisů a každá zahrada má jiné podmínky. V některé může být budování vyvýšených záhonů cekem zbytečné a naopak v jiné může být velmi užitečné. Spoléhejte na svoji intuici a řiďte se svými potřebami. Je to vaše zahrada, váš čas a budou to jednou vaše zkušenosti.

Pár postřehů a fotek na závěr

Je to asi tak tři měsíce od pokládky první půdovky na naše zápraží, a po této době myslím mohu alespoň trochu zhodnotit, jestli naše úprava okolí domu stála za to.

Cihla půdovka

Bála jsem se, aby spáry neprorůstaly nějak zásadně plevelem vzhledem k tomu, že půdovky byly položeny na zeminu, která je plná semínek od různých plevelů, a musím konstatovat, že se tak děje pouze na té části, kde je terasa, ale zase tak zásadní to není.

Člověk si zvykne i na oprátku, natož na provizorní zápraží…

Pozor na rychlá provizorní řešení! Už po několikáté při rekonstrukci naší chaloupky zažívám jev, kdy provizorní dveře, kuchyň, …….. (doplňte, co chcete) s námi jdou životem i několik let. Co se půdovek týče, přijde mi, že k té naší chaloupce už taky tak nějak patří.

Důkazem je další z našich počinů, kterým jsou venkovní parapety. Tak dlouho jsme řešili, co dát k našim krásným dřevěným špaletovým oknům za materiál, až to vyhrála opět cihla půdovka. Tentokrát ovšem nová.

Vyvýšené záhony

Znám zastánce i odpůrce vyvýšených záhonů a já sama jsem si nebyla jistá, kam budu patřit, ale intuice mě nezklamala a musím konstatovat, že pro naši zahradu i pro mě to byla dobrá volba. Více o tvorbě a pěstování v nich najdete brzy zde.

Tolik z naší chaloupky, krásné a inspirativní tvoření každému přeje